Spousta dříve běžných povolání dnes již neexistuje. Jedním z takových povolání byl i přesličkář - tedy člověk, co vyráběl přeslice. Přeslice sloužila ke zpracování příze, byla to vlastně dřevěná tyč, na kterou se připevnilo nejčastěji lněné nebo konopné předivo. Předivo tvořilo neuspořádaný "chuchvalec" a z něj se vytahovaly nitě. Byla to výhradně ženská práce. Předením se mohly zabývat dokonce i ženy z vyšších společenských vrstev, takže přeslice se postupně stala přímo symbolem ženy - a jako taková nám v ustáleném spojení "vymřít po přeslici" (tedy v ženské linii) zůstala až do dnešních dnů.
V uvedeném matričním záznamu z roku 1879 zapisovatel uvedl, že dotyčný Jan Křtitel Houkal byl lhostejný křesťan, který zemřel bez posledního pomazání, přišel o statek, který vyženil, ale aby o něm snad v duchu hesla "o mrtvých jen dobře" zanechal i nějakou pozitivní informaci, pochválil ho, že byl šikovný přesličkář.