Porod znamenal v minulosti pro ženu vždy riziko. Pokud se při něm vyskytly jakékoli komplikace, ocitla se žena i dítě v ohrožení života. K císařskému řezu se přistupovalo až jako k nejzazší variantě. Narkóza při domácím vesnickém porodu v 1. polovině 19. století ještě nebyla, zákrok se prováděl bez jakéhokoli znecitlivění. Žena byla částečně otupělá prožitou bolestí, navíc jí byl podán alkohol a to bylo vše. Děloha se po zákroku, který se prováděl ostrým nožem, nesešívala, pouze břicho, ale někdy ani to ne, jen se stáhlo náplastí. Uvedený zápis pochází z jihomoravské vesničky Starovice z roku 1837 a je v něm popsána příčina úmrtí dítěte, které nepřežilo porod, následovně: Im Mutterleibe durch den Schlag gestorben durch den Kaiserschnitt zur Welt befördert, v překladu: V matčině lůně ranou (?) zemřela když byla císařským řezem na svět přiváděna. Slovo "Schlag" lze přeložit jako úder, bouchnutí, náraz, ale používalo se i pro mrtvici.
Porod bohužel nepřežila ani 38letá rodička...
První císařský řez, který máme v naší zemi doložen, pochází z doby kolem roku 1789 a byl proveden chirurgem husarského pluku hraběte Esterházyho na venkovské ženě z obce Valtínova v Podještědí, která se bez úspěchu snažila porodit 8 dní. Dítě bylo vyjmuto mrtvé, rodička zemřela 12 hodin po operaci.